Slezina po deseti letech (28.09.2002 - foto Michal Eger)

 

  eMerite

          Bylo nebylo, byla jednou jedna slezina. Kurňa, to zní jaksi anatomicky. Hmm, tak jinak. Domluvili jsme si slezinu. Se třídou. Se třídou z gymplu. A to po deseti letech. Ve vinárně Rosnička. Nebo ještě přesněji - máme informační stránku na serveru www.spoluzaci.cz, tam se občas někdo podívá a občas někdo něco plácne do diskuse. Stále se občasy zkracovaly a plácání do diskuse začalo nabývat intenzivnější formy, že by jako bylo dobrý se srazit, ne před prázdninama, ne o prázdninách, v zimě je pozdě, první půlka září brzo, nakonec se z toho vykrystalizoval pevně daný termín 28. září 2002 v 19:00 hodin. Místo, další kámen úrazu. Padaly klasické návrhy jako Modřice, Šlapanice, divím se, že nikdo nepřišel třeba s Aljaškou nebo Sachalinem. Moudrá a rozumná Jana bývalá Stuchlíková, jako správná vůdčí typka, zavelela, že to teda ne, že Rosnička v Žabovřeskách je v Žabovřeskách a né kdesi v pérdeli, že teda tam. I to tam předdomluvila. Jenže pak lehla s jakousi chorobou zákeřnou, jenom mi poslala děsuplnou SMS, ať se činím a dozařídím to. Děsuplná SMS mi došla v městečku Kunda v Estonsku, to se zařizuje blbě. Ale času byl dostatek po návratu. Uznal jsem autoritu správné vůdčí typky a zařídil. A nic nebránilo realizaci.

          Ze startu jsme se slejzali jak ti pověstní švábi na to pověstný pivo, ale postupně dorazila vcelku dobrá banda. Škoda, že nedošli někteří, kteří to slíbili, naopak to bylo vyváženo tím, že došli i ti, co neslíbili. Konkrétně mne zarazilo, že se nedostavil takovej Vlastík, kterej se ještě ve středu divil, jak je možný, že je to v sobotu (to jsem si i já teprve uvědomil, že je to v sobotu), já mu ještě vysvětloval, že je to v sobotu, aby potom byla neděle, Vlastík prohlásil, že to je tím pádem jasný a teda v tu sobotu přijde. Po deváté večer jsem ho tahal z Olympie, jelikož od středy byla dlouhá doba, zapomněl na to a šel klíďo do kina. Dorazil až k desáté, ale donesl mi ukázat svoji krásnou jízdenku, aspoň něco.

          Sedělo se, klábosilo, fotilo. Dokonce i já jsem dal dvakrát foťák z ruky, poprvé, když mi Dana vysvětlovala, jaká je ohromná sranda chodit prudit po úřadech a vytáčet úředníky a blokovat důležitý stavby, druhá Dana toho hbitě využila a zaznamenala to, podruhé mi nad ránem sebral foťák Filip QQ, kterej se nechal slyšet, že to s ním vůbec neumím, že tam všude mám moc středovou kompozici, na moje námitky, že to má bejt dokumentace a nikoli umění, nedal, že mi předvede, jak se to dělá - to jsou ty rozmazané ke konci.

          Jinak to nechávám bez komentářů, beztak by se furt vopakovaly - René se krmí, Roman čumí, co by sežral, Mára voblbuje Irénku, Uďa je rozjařen, Irénka sa nám vrátila, Honzál je rozjařen, Mára znova voblbuje Irénku, Marcel má špinavý uši a nechce se fotit, Uďa má špinavý uši a je mu to fuk, poněvadž je stále rozjařen a tak furt dokola:o)

          Po půlnoci se to začalo vytrácet, někteří i platili, nakonec se schodek ve financích vyšplhal pouze na čtyři sta korun, což se nějak poskládalo, tedy se v té vinárně můžeme ještě někdy ukázat, pokud to nebude dřív, jak za deset let, ani to nebude možná moc na závadu.

          No a vlastní foto? Akorát jsem upravil velikost a trochu kontrast, jinak beze změn, tož hen tady:

F O T O G A L E R I E

 

          A to je snad teda všechno, vlastně nee, ještě přijdou Mirkovy fotky, ale dočkejte času, jako Husák klasu.

Egi