Výlet Karlov (20.-23.06.1990 - foto Mirek Kovář)

 

          Tak, a jsme u další super akce, školní výlet ve druhém ročníku. Tady už si aspoň částečně na některé věci vzpomínám. Jeli jsme tehdy do Karlova, to znamená do Jeseníků. První taková trochu překvapivá věc byla, že ačkoli jeli všichni nalehko, někteří i pouze se žebradlem, měli jsme pobyt takřka dnešní terminologií řečeno "all inclusive", Filip Kvapil přišel s plnou krosnou typu Gemma vážící asi pětadvacet kilo. Nikoli však jako někteří jiní (na jiných akcích) z neznalosti, ale postupně z něj vylezlo, že právě koupil krosnu novou, prohlásil něco ve smyslu: "Zatěžkávací zkouška, vole!" a poctivě se s tím čtvrtmetrákem tahal celou dobu.

          Dojeli jsme do Malé Morávky, skutečně bylo na oprýskaném nádraží napsáno "Malá Morávka", pěšky se přesunuli do Karlova, ubytovali se a zbytek výletu věnovali střídavě povalování (viz prof. Mareš, foto 03 a 03a) nebo blbnutí kolem chaty (viz šílení sportovci, foto 04 a 05) a výšlapům po horách.

          Mému přirozenému šovinismu lahodí vzpomínka na to, jak nám naše spolužačky vařily a vůbec se o nás pečlivě staraly (viz foto 16 a 17), zatímco pánové měli na práci tak zásadní věci, jako ping-pong (foto 18) nebo karty (foto 28 - ta je mimo číslování, Mirek ji asi nezahrnul do souboru objednávek).

          Na snímku č. 19 je vidět, jak si dáváme ještě "voraz" před zpáteční cestou, to byl pohled pro bohy, společenská místnost s televizí, jelikož nám zbývala ještě chvíle času, zhruba třicet budoucích programátorů s votevřenejma hubama koukalo na pohádku "Za humny je drak". Pak jsme sbalili svých pět (Filip 25 kg) švestek a přesunuli se zpět do obce Malá Morávka, ovšem trochu překvapivě na nové nádraží s nápisem "Květonice" (foto 20 a 21). Ona se tam totiž točila taky nějaká pohádka nebo co, tak si to filmaři během té doby trochu přizpůsobili. Jenom nevím, proč jsme si u té cedule nevyfotili Evu Květoňovou, když si vzpomenu, co jsem byl schopen podstoupit, abych za poslední dva roky získal fotky "Eger v Egeru" a "Michal v Michalovciach", Eva to mohla mít bez námahy.

          No a ke zpáteční cestě. Nejdříve v motoráčku (tuším motorový vůz M-262) předváděl René nějaké zběsilé taneční kreace (foto 22) pro zpříjemnění cesty, po přestupu do vlaku s klasickými vagóny se banda nějak divně přeskupila, takže naráz nás bylo v jednom kupé asi dvanáct, což jsem konkrétně já vyřešil po svém, vydrápal jsem se do prostoru pro zavazadla (foto 24) a měl jsem prostoru až až, zatímco se ostatní mačkali dole, jak jsem zachytil tuším já Mirkovým foťákem na snímku číslo 25. No a rozloučení na večerním nádraží (tam toho moc vidět není) a zazvonil zvonec a takový ty kecy vokolo.

          Jak jste si jistě všimli, z několika fotek jsem se pokusil udělat zvětšený výřez, u některých to aspoň částečně pomohlo, u jiných ne. Ale zase je to zajímavé někdy luštit, třeba na takovém snímku číslo 10 jsem poznal podle postav suverénně jenom Marka a Irenu a v jednom obrysu tuším prof. Mareše.

          Jo, a všimli jste si, že v době, kdy páchám tuto stránku je to přesně dvanáct let?

 

Egi